Od počátku 50. let min­ulého sto­letí se budo­va školy opět naplni­la dět­ským smíchem a škol­ním ruchem. Po zam­lžené poválečné době začala ško­la nový živ­ot, který při­nesl zásad­ní proměny.

Smíšená ško­la pro chlapce i děvča­ta

Ško­la již neby­la urče­na jen pro chlapce, ale sta­la se smíše­nou školou, kde se vzdělá­valy děti obou pohlaví. Výu­ka probíha­la na 1. i 2. stup­ni, což zna­me­na­lo širší spek­trum před­mětů a větší možnos­ti vzdělávání.

Pod­po­ra žáků se speci­fick­ý­mi potře­ba­mi

Díky výno­su tehde­jšího min­is­ter­st­va škol­ství byly ve škole zřízeny třídy pro žáky se speciál­ní­mi vzdělá­vací­mi potře­ba­mi, kteří potře­bo­vali indi­viduál­ní příst­up a pod­poru při učení. Ško­la tak fun­go­vala jako zák­lad­ní, zvlášt­ní i pomoc­ná ško­la.

Ten­to mod­el umožnil inte­grovat do vzdělá­vacího pro­ce­su děti s různý­mi obtíže­mi a vytvořil pros­tor, kde každý mohl najít své mís­to a šan­ci na vzdělání.

Ško­la jako součást komu­ni­ty

V této době se ško­la sta­la důležitým cen­trem míst­ní komu­ni­ty. Kromě běžné výuky zde probíhaly různé akce, slavnos­ti a setkání, která posilo­vala vaz­by mezi žáky, rodiči a učiteli.