Ško­la v časech napětí i běžných dnů

V období mezi dvě­ma svě­tový­mi válka­mi byla ško­la nadále navštěvová­na převážně německ­ý­mi dět­mi. Výu­ka probíha­la v jejich rod­ném jazyce, ale s jis­tou mírou stát­ního dohle­du. Školu stále navštěvo­vali chlap­ci, ale docháze­lo k pos­tup­né­mu rozvolňování strik­t­ního dělení podle pohlaví – v něk­terých třídách se již objevo­valy i dívky, i když v omezené míře.

Zatím­co zvenčí repub­li­ka čelila hospodářské krizi, ros­toucí­mu nacional­is­mu a tlaku soused­ních států, živ­ot školy plynul dál. Zvonění, tab­ule, křídy, přís­ní učitelé a občas­né škol­ní slavnos­ti – to všech­no bylo stále ste­jné, a přece jiné.

Ško­la v tom­to období fun­go­vala jako most mezi min­u­lostí a budouc­nos­tí. Byla německá svým jazykem, ale českosloven­ská svou správou. Patři­la dětem z Trnovan, ale zároveň byla součástí mladého stá­tu, který se teprve učil, jak spravo­vat společnost s toli­ka různý­mi jazyky, kul­tur­a­mi a vzpomínka­mi.

Co víme a co hledáme

Z této doby máme k dis­pozi­ci jen omezené množství dochovaných doku­men­tů – větši­na je psá­na německy, něk­teré jsou ulože­ny ve Stát­ním okres­ním archivu Teplice, jiné možná ještě čeka­jí na své objevení v soukromých sbírkách nebo zapomenutých skříních půd.

I zde budeme pokračo­vat v pátrání, překladech a hledání stop o tom, kdo v těch­to letech školu navštěvo­val, kdo učil, a jak se ško­la proměňo­vala.

Tohle období skonči­lo rokem 1938 – rokem mni­chovské dohody, ros­toucího napětí a pří­chodu nové éry, která se brzy ukáže být tem­nější, než kdokoli čekal.

Ale o tom už vypráví další kapi­to­la…